Výprava na dostihy
V neděli 18. dubna proběhla první výprava HubKlubu na dostihy.
Ve Velké Chuchli jsme se sešli v hojném počtu 13ti a půl jedinců (3 členové HubKlubu, 1 čestný člen a 9,5 nečlenů). Uznání za účast patří zejména účastníkům přijezdivších z daleka (venkovani, jinoměšťáci, zdruhehokonceměšťáci).
Jeden by řekl, že třináctka je nešťastné číslo, ale my jsme to viděli jinak. Bavili jsme se dobře, sluníčko příjemně svítilo a sopečný prach padal zcela neviditelně, takže nás nic nepříjemného nerozptylovalo. Na dostihové závodiště jsme se dostali různými dopravními prostředky (vlakem, autem a pěšky) a i cestu jsme si pěkně užili.
Během odpoledne se nám vyvrbilo několik zábavných aktivit. V soutěži o nej-dalekohled vyhrála samozřejmě zástupkyně venkova, jejíž nádherný kousek nebylo možno neobdivovat. V sázení ale venkované zaostávali. Velikou gamblerskou vášní se nám představila zástupkyně jinéhoměsta, která sázela za dva, ale bohužel s mínusovým zůstatkem. Naopak v plusu za vodou byl Kóřa s Buxou. Bezkonkurenčně nejlepší ve fandění a povzbuzování byli malí skorostarousedlíci, kteří hravě překřičeli i megafonního komentátora dostihu.
Dalším rozptýlením byla nejen zmrzlina, trdelník, pivo-limo a další pochutiny, ale především pak poníci Bajaja, Vilík a Jupík na kterých se svezli pouze ti nejstatečnější (a nejmenší).
Jedním z cílů výpravy bylo vybrat co možná nejštědřejší příspěvek pro naše hubkaře z Českého svazu hubkařů a můžeme jen konstatovat, že se daný záměr vydařil. Na podporu ČSH jsme ze sázek vybrali celých XY korun českých. Dar bude předán během slavnostního ceremoniálu.
Sepsali jsme pro vás několik tipů jak v padocku vybrat jistého budoucího vítěze:
Podle jména
Podle dresu – barevné provedení
Podle sympatie na první pohled
Podle přitažlivosti vodiče(-čky) koně
Podle počtu králíků majitele stáje
Podle odhadu nálady koně
Podle jména jezdce
Podle výše zátěže, kterou kůň nese
Výprava na dostihy pohledem Buxy
Cesta na dostihy byla z mého pohledu trochu komplikovaná, do Chuchle jsem dorazila po několika hodinách, kdy jsem mimo letadla (které by stejně nemohlo letět a lodě), použila snad všechny možné dopravní prostředky:
- Cesta autem z lesa do města
- Pešky na zastávku autobusu, který mě dopravil z města do velkoměsta
- Podzemní dráha
- Posledních pár km jsem zdolala za pomoci vlaku a to dvoupatrového
Přesto jsem se nenechala odradit a nadšeně se postavila do fronty na lístek. Moje nadšení lehce zchladila trochu nehubkařská cena vstupenky (120 kč.), ale zařekla jsem se, že utracené peníze získám na vyhraných sázkách zpět a ještě přispěji na konto Českého hubařského svazu.
Bohužel další ránu mému rozpočtu a tím i cíli přispět tučnou částkou na ČSH, zasadil stánek s dortíky. Odolávala jsem dlouho (asi 5 minut), ale ty jahody a šlehačka…byly silnější než všechny dobré úmysly. Můžu jen říct, že dortík opravdu stál za to! A hlavně, přece si na něj vydělám sázením, ne?
A tak jsem sázela, ze 4 dostihů jsem 3 vyhrála, pokud se za výhru dá považovat 12 korun, od kterých schválně neodečítám ztrátu z nevyhraného dostihu (s čísly se musí umět pracovat).
Možná by se hodilo říct: „Dopadla jsem jako hubkař“, ale já vím, že příště ty peníze vyhraju zpátky! Aspoň moje nej nej kamarádka skoro gamblerka mě o tom přesvědčuje.
Buxa
Náhledy fotografií ze složky Dostihy 18.dubna
